Po absolutoriu oboru klarinet na pražské konzervatoři roku 1986 začal studovat obor hudební věda na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se již od druhého ročníku zaměřil na středověkou hudbu, zejména na gregoriánský chorál. V roce 1991 absolvoval na pařížské konzervatoři (Conservatoire Nationale Supérieur de Musique de Paris) obor dirigování gregoriánského sboru a v následujícím roce působil jako dirigent souboru Choeur grégorien de Paris. V této době také často navštěvoval klášter Solesmes, centrum výzkumu gregoriánského chorálu, za účelem studia a odborných konzultací. Od roku 1987 vede vokální soubor Schola Gregoriana Pragensis, který již realizoval 12 CD a řadu koncertů v České republice i v zahraničí, především s repertoárem vlastní české chorální tradice na podkladě vlastních transkripcí. Nahrávky souboru získaly již řadu ocenění (Choc du Monde de la Musique, 10 de Répertoire, „Zlatá Harmonie“ za nejlepší českou nahrávku roku). Od roku 1993 působí v Ústavu hudební vědy na Karlově univerzitě, kde přednáší témata spojená s gregoriánským chorálem a liturgií. V letech 2008–2013 byl profesorem gregoriánského chorálu na univerzitě ve švýcarském Lucernu. Pravidelně vede kursy teorie a praxe gregoriánského chorálu ve Francii, Švýcarsku, a Belgii. Spolupracuje taktéž dlouhodobě s Českým rozhlasem na tvorbě pořadů o gregoriánském chorálu (cyklus Liturgický rok v gregoriánském chorálu). Vedle středověké duchovní hudby se věnuje také dalším hudebním žánrům. Společně se svými dvěma bratry aktivně působí ve skupině bratří Ebenů.

Další informace o lektorovi můžete najít na

http://www.gregoriana.cz

O třídě

„Traditio et reformatio“ – Tradice, novoty a jejich smiřování
Třída se letos zaměří na některé neuralgické body v historii liturgického zpěvu. Na základě zvolených ukázek se pokusíme představit liturgický repertoár jako živý organismus, který se stále proměňuje – byť v rámci jistých mantinelů. Jedním z důležitých témat bude přirozeně reformace v našem prostředí, která je spojena s působením stoupenců Husových, a jež se výrazně odrazila i v hudební praxi. Na fenomén reformace ovšem můžeme nahlížet i v širším smyslu: jako na proces, který provází církev a její hudbu od samého počátku. Vždyť mluvíme jistě oprávněně o karolínské reformě liturgického zpěvu v 8.-9. století, nebo o reformě repertoáru z dílny cisterciáckých mnichů.

Požadovaná úroveň studentů

začátečníci až středně pokročilí

Maximální počet studentů

30