David Eben
Gregoriánský chorál a raný vícehlas
obtiznost_lektora


Po absolutoriu oboru klarinet na pražské konzervatoři roku 1986 začal studovat obor hudební věda na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se již od druhého ročníku zaměřil na středověkou hudbu, zejména na gregoriánský chorál. V roce 1991 absolvoval na pařížské konzervatoři (Conservatoire Nationale Supérieur de Musique de Paris) obor dirigování gregoriánského sboru a v následujícím roce působil jako dirigent souboru Choeur grégorien de Paris. V této době také často navštěvoval klášter Solesmes, centrum výzkumu gregoriánského chorálu, za účelem studia a odborných konzultací.

Od roku 1987 vede vokální soubor Schola Gregoriana Pragensis, který již realizoval 12 CD a řadu koncertů v České republice i v zahraničí, především s repertoárem vlastní české chorální tradice na podkladě vlastních transkripcí. Nahrávky souboru získaly již řadu ocenění (Choc du Monde de la Musique, 10 de Répertoire, „Zlatá Harmonie“ za nejlepší českou nahrávku roku).

Od roku 1993 působí v Ústavu hudební vědy na Karlově univerzitě, kde přednáší témata spojená s gregoriánským chorálem a liturgií. V letech 2008–2013 byl profesorem gregoriánského chorálu na univerzitě ve švýcarském Lucernu. Pravidelně vede kursy teorie a praxe gregoriánského chorálu ve Francii, Švýcarsku, a Belgii. Spolupracuje taktéž dlouhodobě s Českým rozhlasem na tvorbě pořadů o gregoriánském chorálu (cyklus Liturgický rok v gregoriánském chorálu).

Vedle středověké duchovní hudby se věnuje také dalším hudebním žánrům. Společně se svými dvěma bratry aktivně působí ve skupině bratří Ebenů.

O třidě

Proměnlivá tvář pozdního středověku

Letošní ateliér se zaměří na hudební tvorbu ze sklonku středověku, v němž se setkává řada různých protichůdných proudů. Základní jádro gregoriánských zpěvů je v této době již ustáleno, proto se obrací nová tvorba k jiným oblastem a formám. Jde zejména o různorodý písňový repertoár, jehož melodika zní i dnes překvapivě svěže. Jako nový element se často objevuje pravidelný rytmus, a ke slovu se hlásí i vícehlasá tvorba.

Pozdní středověk ovšem také hluboce prožíval křehkost lidské přirozenosti, jejíž překonání není možné bez Boží pomoci. Snad právě v epochách přelomových, kdy je starý řád nějakým způsobem narušován a ohlašuje se nástup nového, bývá často zdůrazňována pomíjivost všeho světského a nechybí ani jistá dávka melancholie.

Repertoár tohoto ateliéru zahrnuje obě tyto polohy, které se ve výsledku harmonicky doplňují. V závěru se objeví i ukázka z vícehlasé světské tvorby Oswalda von Wolkenstein, jenž působil mj. i ve službách Zikmunda Lucemburského.

Navrhovaný repertoár

Conductus Deus in adiutorium
Procedenti puero (cod. St. Gallen 383)
Quid ammiramini (střední Evropa, 14. stol.)
Antiphona Nigra sum – Cuncti simus (Llibre Vermell de Montserrat, 14. stol.)
Congaudet hodie celestis curia (Akvitánská polyfonie)
Lejch Audi tellus (Čechy, 14. stol. )
Oswald von Wolkenstein (ca. 1376 – 1445): Her wiert uns dürstet (3hl. kánon)

Požadovaná úroveň studentů

2. Pokročilí

Maximální počet studentů

25

Aktivní účastníci – Gregoriánský chorál a raný vícehlas

    1. Josef Kroutvor
    2. Barbora Sadilová
    3. Jakub Stratílek
    4. Ivo Dryák
    5. Petra Hedvičáková
    6. Jakub Smola
    7. Karel Hiner
    8. Martin Hlávka
    9. Jarmila Rezková
    10. Věra Bobáková
    11. Olga Šimůnková
    12. Lucie Novotná
    13. Michaela Šleglová
    14. Igor Linhart
    15. Zdeňka Hřibová
    16. Lea Tylečková
    17. Helena Hornychová
    18. Lucián Šedivec
    19. Lukáš Koudelka
    20. Matěj Bartoň
    21. Jan Venclík
    22. David Šlegl

    1. Roman Bobák (P)