Letizia Dradi
Historický tanec - renesance (16. stol.)Letizia Dradi je významná italská baletka, choreografka a učitelka tance, která svoji taneční a choreografickou kariéru zahájila v roce 1992 v italském Urbinu pod vedením osobností jako Barbara Sparti, Vèronique Daniels a Deda Cristina Colonna. Studovala hudební paleografii a filologii na univerzitě v Cremoně (Itálie) a v roce 2002 absolvovala studium lidových tanců v Laban Modern Educational Dance (Danzaeducatore© Mousike, Bologna).
Letizia Dradi uskutečnila několik turné po celé Evropě, Asii a Americe, kde vystupovala s významnými soubory: La Petite Bande, Le Concert des Nations, Doulce Mémoire, Dowland Consort, Ensemble Elyma, La Follia, Micrologus, Musica Fiorita, La Risonanza, Les Jardins de Courtoisie, Risonanze, Norsk Barokkorkester, Orchestra Barocca Civica Scuola di Musica Claudio Abbado.
Spolupracovala rovněž se souborem Il Ballarino v několika inscenacích, zejména v „l’Harmonie du Monde“, inspirovanou životem Leonarda da Vinciho.
Přehled nejvýznamnějších odborných přednášek v oblasti historie tance: Společnost historických tanců (USA), Accademia Vaganova (Rusko v Petrohradě), Université de Paris-Sorbonne (Francie), Mezinárodní historické taneční sympozium Burg Rothenfels am Main (Německo), Univerzita Bologna, Teatro San Carlo-Conservatorio Napoli (Itálie).
Uspořádala přednášky a taneční workshopy věnované tanci 15.–18. století pro děti a dospělé v Itálii (Conservatorio di Adria, Rovigo, Pesaro, Como, Brescia, Parma) a v zahraničí – CSI Lugano (Švýcarsko), Rigve International Summer Course (Norsko), Valtice (Česká republika), Belgie, Slovinsko, Paraguay nebo Indonésie.
O třídě
Kdo ví, z jakého důvodu zůstal italský taneční mistr Evangelista Papazzone ve Vídni, zatímco král Rudolf II. se chystal natrvalo přestěhovat ke dvoru do Prahy. Jisté je, že rukopis věnovaný samotnému Rudolfovi II. a sepsaný v italštině pravděpodobně v letech 1572-1575 se jeví jako téměř zoufalý pokus neztratit roli choreografa. Tento dokument, složený ve volném čase, vzhledem k menšímu pracovnímu nasazení na vídeňském dvoře “appresso quelli pocchi paggi che restorno”, dobře zapadá do doby, kterou historik Curt Sachs nazývá věkem Gagliardy. Od druhé poloviny šestnáctého století totiž produkce pojednání věnovaných tanci a zejména gagliardě narůstá. Kromě dvou nejznámějších a nejstudovanějších tanečních mistrů, Fabritia Carosa a Cesare Negriho, nám popisy a velmi složité variace, někdy obtížně dešifrovatelné, nabízejí i další autoři, jako Lucio Compasso, Livio Lupi, Prospero Lutji, Ercole Santucci a méně známý Evangelista Papazzone.
Cílem kurzu je rekonstruovat některé variace gagliardy, které v Ars Saltandi navrhl Papazzone, a porovnat je s repertoárem popsaným zejména Fabriziem Carosem a Cesarem Negrim. Během kurzu budou kromě stylových kreací navrženy variace, které “osvěží” tzv. mutanze gagliardy v repertoáru baletů. Například Fabrizio Caroso v baletu Laura Soave z “Della Nobiltà di dame” ponechává volný prostor kavalírovi, který tančí mutanzu podle svého vkusu a inspirace (“Il Cavaliere solo, se saprà ballare la Gagliarda, farà una Mutanza, o partita che vogliam dire, di quattro tempi”), načež doporučí jednu ze svých tanečních kreací. Cílem je obohatit výrazový slovník o brilantní a energickou techniku nového italského stylu šestnáctého a sedmnáctého století, nastudovat repertoárové balety a nové choreografie gagliardy.
Účastníci kurzu by měli umět základní krok gagliardy.